Stavba

Trup

  

Trup neboli ozvučníci tvoří dvě mírně prohnuté desky, na krajích spojené s luby. Na horní desce jsou vyřezané dva otvory ve tvaru písmene f (tzv. efa), které umožňují lepší přenos zvuku z vnitřku houslí a ovlivňují tvar ohybu víka. Horní deska se nejčastěji vyrábí z smrkového dřeva, luby a spodní deska jsou vyráběny z javoru. Okraje desek jsou lemovány ozdobným vykládáním (tzv. výložkami), které kromě estetické funkce částečně chrání desky před naštípnutím. U laciných modelů jsou výložky jen naznačeny barvou.

Ze spodní strany víka, pod strunou G, bývá v některých případech připevněna dřevěná lišta jmenující se basový trámec, která pomáhá přenášet nízké frekvence na svrchní desku. Duše naopak přenáší vysoké frekvence ze svrchní desky na spodní. Je vložena mezi obě desky v místě pod strunou E. I nepatrná odchylka v jejím umístění má za následek výraznou změnu barvy a intenzity tónu houslí. Duše také brání prohnutí obou desek do vnitřku houslí.

Na levé straně víka je připevněn podbradek pro větší komfort při hraní. Většina houslistů ještě používá tzv. pavouk, což je opěrka, která se nasazuje na spodní část houslí tak, aby netlačily na klíční kost.

Krk

Krk se vyrábí ze stejného dřeva jako spodní deska a luby, tedy nejčastěji z javoru. Na jeho svrchní části je připojen hmatník z ebenového dřeva, u levnějších nástrojů se používají lacinější druhy dřeva obarvené na černo. Na konci krku se nachází količník zakončený šnekem, jehož estetická krása je znakem kvalitní výroby. Struny jsou ke količníku upevněny čtyřmi kolíčky a jsou vedeny přes malý pražec (začátek hmatníku) dále nad hmatník a přes kobylku do struníku.

Kobylka

Kobylka se vyrábí z javorového dřeva a má několik důležitých funkcí:

• Drží struny v určité vzdálenosti od hmatníku.
• Její zaoblený tvar dovoluje, aby se smyčec dotýkal strun odděleně.
• Přenáší vibrace strun na trup houslí.
• Slouží jako akustický filtr – omezuje některé frekvence strun, které by zhoršovaly tónové vlastnosti houslí. I malá odchylka v umístění kobylky má za následek výraznou změnu charakteru tónu houslí (podobně jako v případě duše).

U kovových strun je obvyklá vzdálenost struny nad koncem hmatníku okolo 2,5 mm pro strunu e2 a rovnoměrně se zvětšuje až po cca 4mm u struny g. U střevových strun jsou vzdálenosti nad hmatníkem poněkud vyšší.

Struník

Struník je vyráběn ze dřeva, kosti, kovu nebo plastu a jsou na něj připevněny konce strun. Ze spodní části struníku vede vlákno (zvané poutko), které je připevněno k tzv. žaludu. Tím je zabezpečeno, že se struník nedotýká horní desky houslí. Na struníku mohou být také připojené dolaďovače, které slouží k malým změnám výšky tónu strun při ladění. Existují i struníky s vestavěnými dolaďovači.

Smyčec

Hlavní součástí smyčce jsou žíně napnuté mezi špičkou smyčce a tzv. žabkou. Žíně lze povolovat a napínat pomocí šroubu u žabky a čas od času se musí namazat kalafunou pro lepší tření se strunou. Výběr kalafuny a její množství nanesené na smyčec se řídí podle použitých strun a podle stylu hry, měkčí kalafuny jsou zpravidla tmavší, světlejší kalafuny bývají tvrdší. U nejlevnějších typů smyčců se koňské žíně nahrazují syntetickými vlákny, které však mají horší užitné vlastnosti. Dřevěná hůlka smyčce bývá obyčejně vyrobená z brazilového dřeva, kvalitnější dřevo na smyčce je fernambukové. Dražší smyčce bývají zpravidla vyrobeny technologií štípání dřeva přesně po letech, což zaručuje, že se nikdy nezačnou prohýbat směrem do strany. Na mistrovské smyčce se při výrobě a ozdobném vykládání žabky používají ušlechtilé a vzácné materiály, jako jsou perleť, stříbro, zlato, slonovina, želvovina atd.

Struny

Houslové struny se dříve vyráběly z ovčích střev. Dnes tyto struny používají interpreti, kteří chtějí docílit autentického zvuku, jaký měly housle v dřívějších dobách. Později se začalo na struny ze střev přidávat kovové vinutí, což dovolovalo silnější záběry smyčcem a tím silnější zvuk.

Moderní struny se skládají z jádra tvořeného syntetickým nebo kovovým vláknem a z kovového vinutí (hliníkové, ocelové, stříbné, chromové, titanové apod.) Dnešní nejkvalitnější struny mají podobný teplý zvuk jako střevové struny a zároveň se nerozlaďují ani při prudkých výkyvech teplot a dlouhém hraní, což byla hlavní nevýhoda střevových strun.

Lak

Lak chrání housle před mechanickým a chemickým poškozením a plní i estetickou funkci. Existuje mnoho receptur, hlavní součástí jsou přírodní pryskyřice naložené v oleji nebo ethanolu. Další přísady mohou být:

• mastix – pryskyřice stromu řečík lentíšek (Pistacia lentiscus)
• pryskyřice benzoová
• šelak – přírodní živice získávaná z výměšků červa Tachardia lacca
• sandarak – pryskyřice stromu sandarakovník článkovaný (Tetraclinis articulata)
• kopál – fosilizovaná pryskyřice
• jantar
• dračí krev – přírodní barvivo získávané z různých druhů stromů
• šafrán
• terpentýn
• propolis

Lak však nemůže vylepšit akustické vlastnosti houslí. Zvuk nenalakovaných houslí se postupem doby zhoršuje (v souvislosti s degradací dřeva); lak pouze pomáhá uchovat zvukové vlastnosti po dlouhou dobu. Na levné tovární a školní housle se používají laky na bázi umělé pryskyřice (polyuretanové laky). Takové nalakování je mnohem odolnější než tradiční olejové nebo dokonce lihové laky, lak schne v porovnání s tradičními materiály rychle, ale tónová kvalita takto lakovaných houslí je horší.