Houslaři

Mezi kolébky houslařů patřilo italské město Cremoně, odkud pocházeli tyto dvě významné rodiny houslařů. 

Amati byla rodina italských houslařských mistrů působících v Cremoně v rozmezí let 1550 – 1740. Právě oni založili pověst Cremony jako významného houslařského města.

Andrea Amati (asi 1511 – asi 1580) je nejstarší houslař, jehož nástroje přežily do dnešní doby. Právě on dal moderním houslím jejich dnešní proporce, které se od té doby změnily jen velice málo.

Andrea Amati měl dva syny, kteří pokračovali v houslařském řemesle: Antonio Amati (asi 1550 – asi 1638) a Girolamo (Hieronymus) Amati (asi 1556 – asi 1630). Vylepšili otcův koncept houslí a jako první zkonstruovali moderní violu.

Niccolò Amati (3. prosince 1596 – 12. dubna 1684) byl synem Girolama Amatiho. Je nejvýznamnějším členem rodiny Amatiů, ještě dále vylepšil konstrukci houslí, čímž zvýšil sílu jejich tónu. Jedním z jeho žáků byli Antonio Stradivari a Andrea Guarneri, zakladatel houslařské rodiny Guarneriů.

Girolamo (Hieronymus II) Amati (26. února 1649 – 21. únor 1740) byl synem Niccola Amatiho. Přestože se dále snažil o vylepšení tvaru houslí, jeho nástroje nikdy nepředčily housle jeho současníka, Antonia Stradivariho.

 

Antonio Stradivari

V roce 1680 si v Cremoně zřídil samostatnou dílnu na náměstí Piazza San Domenico. Nejdříve vyráběl podobné modely jako jeho mistr, ale později začal experimentovat s tloušťkou dřeva, různými laky a dalšími změnami v konstrukci houslí. Jeho nástroje nesou označení

Antonius Stradivarius Cremonensis Faciebat Anno [rok]

Svá nejlepší díla vytvořil v rozmezí let 1698 – 1725. Nástroje vyrobené po roce 1730 již pravděpodobně nevytvořil Antonio Stradivari, ale jeho synové Francesco (1671 – 1743) a Omobono (1679 – 1742), jsou signovány

Sotto la Desciplina d'Antonio Stradivari F. in Cremona [rok]

Za celý svůj život vytvořil Stradivari celkem asi 1100 houslí, viol, violoncell a kontrabasů. Do dneška se zachovalo přibližně 650 nástrojů.

Stradivariho nástroje se těší neobyčejné popularitě a prodávají se za extrémně vysoké ceny. Na newyorské aukci v květnu 2006 se prodaly housle„Hammer Stradivarius“ za rekordní cenu v přepočtu přes 70 miliónů korun.

Největší veřejně přístupná sbírka Stradivariho nástrojů se nachází ve španělském královském paláci, kde jsou vystaveny dvoje housle, viola a dvě violoncella.

Přesné postupy při konstrukci Stradivariho nástrojů, stejně jako složení laku, zůstávají dodnes tajemstvím, přestože bylo na toto téma provedeno nespočet výzkumů. Housle Cremonských mistrů (Stradivari, rodina Amati a rodina Guarneri) jsou dodnes nepřekonané v kráse tónu.

Stradivariho housle mají překrásný zvuk, zejména ve frekvenčním pásmu 2000 – 4000 Hz, kde je lidské ucho nejcitlivější. Jedna z teorií předpokládá, že ke krásné barvě tónu přispělo tehdejší studené klima. V rozmezí 16. – 18. století panovala na evropském kontinentě tzv. malá doba ledová, která měla přímý vliv na kvalitu dřeva – nižší teploty zapříčiňovaly pomalejší růst stromů (a tedy užší letokruhy) a slabší buněčné stěny. Důvod neobyčejného zvuku Stradivariho houslí ale nemůže být pouze v použitém dřevě, protože stejné bylo k dispozici i ostatním evropským nástrojařům. Podle jiných teorií k výjimečné kvalitě tónu přispívají malé asymetrické odchylky použitého dřeva.